MECH
blog
Thajsko 2009
Přes původní záměr vyrazit letos do Malajsie, nebo na Filipíny, dostalo do třetice přednost Thajsko, konkrétně ostrovní národní rezervace Ko Chang. Ledas co jsme tam již zažili, ale s takto vyladěným tripem, bez podstatnějšího problému jsme snad ani trochu nepočítali. Po letošním pekelném monzunovém období jsme chytli sezónu opravdu na začátku, nikde nikdo a Bangkok nás přivítal hezky svěží, spláchnutý a relativně čistý. Stejně jsme tam jen přespali ve starém známém Thai Siam Oriental hotelu na Khao San Road a hned ráno vyrazili na Ekkamai busterminal. Bus nás vyhodil po 5h. přímo v přístavu na dohled ostrova Ko Chang, kde jsme jen přeběhli na přistavený trajekt a za dalších 45min. už stáli na ostrově. Cestování po Thajsku může být někdy docela adrenalin, ale tenhle trip šel jako podrátkách. Kolem třetí odpoledne jsme už ťapali s batohama po pláži a po pár hodinách a pár km jsme vzali treehouse v K.P. Huts resort. Ještě ten večer proběhlo seznámení se sousedem Voloďou z Moskvy, kterej úplně našrot zahlásil " pakažu ti revolver" tupě zírající na odcházejícího Voloďu jsem se zmohl jen na konstatování že jde snad pro bouchačku?!. Než jsem se stihl vzpamatovat, tak dovalil pro změnu že nemůže najít mobil, že jsem ho měl na posled já a že ať mu ho okamžitě vrátím. Za min. dvanáct ještě se znějící hláškou v uších "pakážu ti revolver" jsme ho našli se válet v jungli pod chatkou. Dál jsme se už s Voloďou přes veškerou jeho snahu si nás udobřit, nechtěli kamarádit!:) Nic méně Voloďa si nás na ostrově vždy někde našel.Asi po dvou dnech za náma přijel z Bangkoku Tom s Marky, fajn lidi, které jsme náhodně potkali a seznámili se v Bangkoku. Společně jsme najezdili na skůtrech a mašinách první desítky km. po ostrově. Po týdnu jsme opustili chajdu na stromě a popojeli na mašinách asi o deset km. níže do podstatně luxusnějšího resortu nedaleko rybářské osady Bang Bao. Odtud jsme také podnikli nejdelší výlet na mašinách na nejvzdálenější výběžek ostrova na Zion Long beach. Vzhledem k hornatosti ostrova, ještě není celý ostrov obehnán silnicí a tak jsme ten den najeli téměř 180km. V plavkách a bez helmy docela mazec. Nedlouho na to přišel další přejezd do Sioux resort, kde loni bydlela Angelina Jolie a odkud to bylo k oblíbenému Zionu asi jen 20km po asvaltě a dalších 15km. po prašné cestě. Asi po 14dnech jsem si všiml že i přes to že jsem byl celou dobu na slunku bez trička, jsem stále jako ředitel vápenky, takže Day Long 50 doporučuji všem schízařům ze slunka jako já!:) Asi dva dny před odletem z Bangkoku jsme se zbalili, pokoupili pár dárků a až na drobný zádrhel s nejedním vykutáleným taxikářem a následný "ujetý"" trajekt, jsme se strejně hladce přesunuli zase na Khao San Road do Oriental hotelu. Kdo byl na Ko Changu a nebyl na Long Beach v Zion resortu, přišel o nejlepší z tohoto ostrova. Bangkok nás znovu přivítal nezvykle čistým a voňavým ovzduším, což kdo tam někdy byl tak neuveří, asi za to mohlo nedávno vyfoukané ovzduší po ne moc vzdálených hurikánech u " sousedů". Každopádně jsme si vychutnali poslední 2dny na místních trzích a jako best of hodnotím China Town a památky. Ko Chang jako národní rezervace s nejzachovalejší junglí a krásným až 850m.n.m. pohořím, nabídl naprosto to nejlepší z celéha Thajska kde jsme kdy byli. Sečteno podtrženo, jedním slovem super! Teda až na Quatar airlines s kterýma už nikdy nikam. Thajsko 2009
Thajsko 2008
Hned po přistáni, přesto že bylo po půlnoci, nás Bangkok přivítal nehorázným dusnem a začala naše nejdobrodružnější dovolená v životě. Naše cesta tentokrát směřovala rovnou z letiště na Bangkok bus nádr, odkud jsme vyrazili po "vlastní ose" do Chumphonu. Tahle lokalita se na konec ukázala jako nejnebezpečnější a o detailech se radši tady ani nebudu zmiňovat, ale přežili jsme a hned následující den jsme pluli trajektem na Ko Thao, kde jsem poprvé šnorchloval na korálech a s Bájou jezdili po ostrově na skůtru. Z Ko Thao jsme po třech dnech přepluli na sousední pařmenský Ko Phangan, vychytali parádní ubytko v bungalowu pod palmama hned na plaži, po ostrové řádili na krosce a posledni den si dali v Mellow baru Mushroom shake, který nám pořádně podtrhl bačkory. Asi po pěti dnech jsme se rozhodli "popojet" na Phuket. Cesta to byla nekonečná, nejprve katamaránem na pevninu do SuratThani, pak busem a ve finále cesty mikrobusem, v kterým nás šílený místní řidič málem zabyl! Asi po šestnacti hodinách nás ten magor vyhodil "někde" uprostřed noci na Phuketě, našli jsme narychlo katastrofální ubytko bez oken nad nějakou diskotékou, což nás ale vzhledem k únavě vůbec nerozhodilo. Následující den jsme měli docela štěstí a našli luxusní "střechu nad hlavou" a následujících deset dní se váleli a užívali na všech možných plážích na ostrově. Samozřejmě nám to nehorázně uteklo a než jsme se nadáli, tak nás brzo ráno nabíral taxikář před hotelem, hodil nás na bus do centra Phuketu, pak následovalo asi nejhorších 14 hodin ve smradlavým busu a 16 hodin v překlimatizovaným letadle. Totálně zdecimovaný a s gulášem v hlavě z časových posunů, jsem se vyplazil na Vídni na letišti a byl rád že jsem "doma". Každopádně to byl naprosto nezapomenutelný a úžasný půlrok, na který budeme s Bájou ještě dlouho společně vzpomínat.
Čekujte fotky na rajčeti.....
