MECH
blog
Nový Zéland
Všechno to začalo 10.října 2007 na nádru u Grandu v Brně. S pořádně napakovanýma krosnama nás vyhodil bus ve Vidni na letišti, kde jsme odstartovali náš první 16 hodinový let do Thajského Bangkoku. Ubytování jsme celkem hladce sehnali na Khao San Road v Siam hotelu za parádních 300bth na noc s neocenitelným velkým větrákem na stropě a s výhledem na nastartovaný asi stoletý umaštěný kompresor. Odtud jsme vyráželi další tři dny " Ťukťukama" po nezkutečně exotickém Bangkoku a okolních památkách. Po zbytek našeho stoppoweru jsme stihli ještě "zabloudit" do smradlavého a špinavého Thajského letoviska Chonburi, kde fakt nešlo zůstat a hned další den směrovali do proslulé a "žhavé" nejen podnebím Pattaya , kde jsme se ubytovali ve velkém klimatizovaném apartmánu, s ještě vědší luxusní terasou s výhledem na moře. Odtud jsme stihli ještě výlet na nedaleký ostrov Ko Lan. Naštěstí šlo vše jak "po drátkách" a po týdnu už jsme seděli v letadle směr Taiwan, kde jsme museli v Taipai přesedat na další 16 hodinový let na Nový Zéland. Auckland nás přivítal krásným,ale chladným počasím,takže jsme okamžitě na sebe navlekli všechno oblečení co jsme měli. Za cenu luxusního apartmánu v Thajsku jsme přespali v zaplivaném backpackeru (ubytovna pro baťůžkaře) v centru Aucklandu, pod nádhernou Skytower a hned následné ráno odjeli za prací busem do oblasti sezóních prací do Napier- Hastings, kde bohužel všechny plodiny pomrzly,takže následující víkend bylo vše podřízeno nahradnímu plánu a "přežití". Určitě stojí za zmíňku, že v průběhu tohoto týdne nas stihli na dýních "ojebat" a sedřít z kůže Maorové, nicméně práci jsme sehnali a vydali se s parťákem Rudou, kterého jsme poznali na oněch dýních, na předlouhou cestu na Jižní ostrov, na západní pobřeží do země ledovců. Ve Franc Joseph, kde jsme sehnali práci v místním nejvědším rekreačním areálu Rainforest Retreat, jsme odmakali 2 měsíce v krásném prostředí deštného pralesa na úpatí ledovce. Zde se stal našim vrcholným zážitkem 40min. let helikopterou nad třemi nejvedšími novozélanskými ledovci: Franc Josef - Fox - Tasman a kolem nejvědší hory Nového Zélandu Mt. Cook. Také jsme nevynechali trip na čtyřkolkách, obrovským řečištěm vyhlodaným ledovcem a každý volný den vyráželi na tůry do pralesů a hor, kde jsme dokonce jednou přenocovali na skále nad ledovcem. Na přelomu roku jsme od tud odjeli do "božského" Queenstownu, kde jsme si s Bájou skočili ještě nedávno nejvědší bungee jumping na světě, 134m z kaňonu nad řekou Nevis. Nešlo se nepokusit na tak krásném místě sehnat práci, bohužel se nezadařilo a po 14dnech absolutní pohodičky v krásnem městečku u jezera nám přišla na mail nabídka, ze snad nejvědší "díry" na zélandě, Haastu. Po příjezdu do Hástu jsme tomu dávali max. týden, ale stalo se nečekané a díky super lidem jsme na krásném a bohem zapomenutém West Coast zůstali až do "konce"! Každý týden jsme v jednom dni volna vyráželi jeepem po výletech, sjížděli na kanoji řeku, lovili jeleny a possumy, chytaly žraloky, ještě před tím se také koupávali v moři.....nebýt těch malích krvelačných potvůrek sandflys.......ráj na zemi. Vše jednou končí a po dalších dvou měsících nastal čas na předlouhý desetidenni trip stopem do Aucklandu, v průběhu kterého jsme spali pod stanem kde se dalo a urazili téměř 2500km.stopem. Vzali jsme to znovu "dolů" přes horskou Wanaku, božský Queenstown, zemědělský Cromwell, dále nahoru do nádherné prosluněné přímořské Kajkoury a Pictonu. Odtud trajektem do metropole "tisíce plachet" Wellingtonu a znovu stopem přes zemi vulkánů a sopek, přes Taupo plné horkých pramenů, kouřící Maorskou Rotoruru, až zpět do nadherného hlavního města kde to vše začalo Acklandu.
Čekujte fotky na rajčeti.....
